Hlavním smyslem navrácení církevního majetku je svoboda církví odpovědně řídit sebe samy. Svědectví, jak svěřené jmění církev spravuje, je součástí věrohodnosti jejího poslání. Jednotlivé příspěvky známých českých autorů přinášejí podněty z rozmanitých zorných úhlů k utváření spirituality křesťana, která zohledňuje požadavky chudoby v kontextu solidarity s potřebnými a uvědomuje si nezbytnost výchovy k utváření alternativního životního stylu. V moudrosti církve lze najít mnoho užitečného, i to, jak naplnit úkol péče o domov v nelehké roli správce pozemských statků.