V noci na 22. října 1946 zajali příslušníci Rudé armády v sovětské okupační zóně téměř dva tisíce Němců mezi nimi i Kurta Magnáše. Technici, inženýři a vědci byli i se svými rodinami odvezeni do Sovětského svazu a umístěni ve speciálních táborech. V jednom z nich byli shromážděni především odvlečení pracovníci z Peenemünde, centra vývoje německých raketových zbraní. Autor se opírá o deníky a dokumenty a vypráví o zkouškách ukořistěných raketových systémů V-2 na okraji kazašské stepi i o namáhavých snahách vyvíjet stále výkonnější rakety. Přibližuje čtenářům běžný život v internačním táboře, který se vyznačoval napětím i utrpením: 170 odborníků – s rodinnými příslušníky to bylo téměř 500 Němců – žilo celé roky za ostnatým drátem na ostrůvku Gorodomlja o ploše necelých tři čtverečních kilometrů.