Druhá sbírka Bořivoje Petráka obsahuje 58 básní, které jsou doprovázeny akvarely akademického malíře Ivana Komárka. Autor o své básnické sbírce píše:
„Někdy se zdá, že poezie je deník svého tvůrce a že v jednotlivých básních je obsažený jeden jediný konkrétní autorův prožitek. Nebývá to pravda. Na klasickou školní otázku „Co tím chtěl básník říci?“ se často nedá jasně odpovědět. Autor to někdy sám přesně neví. Slova se seřadila a on cítí, že jsou seřazena správně. V básni vedle sebe bývají skutečnosti velmi osobní i velmi obecné, prolínají se a někdy je těžké je od sebe oddělit. Je to výpověď o situaci, kterou autor sám prožil nebo která ho oslovila tak významně, že ji citově převzal. Časový faktor bývá nejistý – záznam může být napsán okamžitě nebo s velkým časovým odstupem. Někdy musí báseň dozrát… a občas, schovaná pod nánosem času, zraje dlouho.
Podobně, jako jsou řazeny jednotlivé skladby na desku, je sestavena básnická sbírka. Básně na sebe navazují a tvoří společný celek. A když zrovna nejsou v řadě za sebou, mohou být uspořádány třeba paralelně a tvoří pak společnou plochu. Tak je to i s našimi životy. Navazují na sebe, ale svou jedinečností a dávkou osamělosti se leckdy stávají paralelními a rozlijí se do stran.
Paralelní básně, paralelní životy, dávka osamělosti. A přesto je to jeden celek.“


Vidím tě z dálky

Na konci s dechem
všechno jsem pochopil
chtěl jsem jet rovně
přesto jsem zatočil
krajinou domů
vzpomínka zazvoní
padlá je padlá
ta už se nehoní

Uvítám ráno
zrozené z rozkoše
do mraků psáno
billboardům na ploše
utrhnu vítr
klíč dveří jménem strach
k snídani víno
a spánek v zahradách

Rýsuji tužkou
obrysy toho dne
byla jsi krásná
zvonilo poledne
barevná víčka
odštěpek hrany snů
perly jsem házel
vsadím se o jednu

Na konci s dechem
všechno jsem pochopil
chtěl jsem jet rovně
přesto jsem zatočil
krajinou domů
vzpomínka zazvoní
padlá je padlá
ta už se nehoní

Děravé síto
noc jako antracit
bylo mi líto
a bylo třeba jít
laciné dárky
visí Ti na krku
vidím Tě z dálky

Vidím Tě z dálky
držím Tě za ruku.