V předložené publikaci jsem shrnul Polybiovy názory vyslovené při rozličných příležitostech a roztroušené na různých místech jeho výkladu do několika tématických celků. Snažil jsem dát v nich hlavní slovo Polybiovi, ale současně jsem jeho výroky a stanoviska konfrontoval s jinými prameny. Některé jeho polemické invektivy vůči předchozím i soudobým historikům jsou nepochybně přehnané a jeho hodnocení některých osobností je tendenční. Současně je však nutno přiznat, že se jako jeden z mála starověkých historiků zamýšlel nad metodologickými otázkami, že se snažil podat čtenářům obraz jednotlivých dějů bez příkras, na základě racionálního kritického rozboru. Není sporu o tom, že přes jednotlivé výhrady jsou Polybiovy Dějiny jedním ze stěžejních děl antické historiografie a základním pramenem pro události, k nimž docházelo ve 3. a 2. století na různých místech antického světa.