„Neměly by se psát dvoje dějiny, jedny politického a morálního jednání a druhé politického a morálního teoretizování, protože nebyly ani dvě minulosti, jedna naplněna jen činy a druhá jen teoriemi. Každé jednání je nositelem a vyjádřením přesvědčení a pojmů zatížených teorií; každá teoretická úvaha a každý výraz nějakého přesvědčení je politickým a morálním jednáním ... proto jsou myšlenky na jedné straně obdařeny vlastním, rádoby nezávislým životem, a na straně druhé jsou politické a společenské události ukazovány jako podivně bezmyšlenkovité.“ (Alasdaire MacIntyre) Filosofie a teorie práva ať je tedy pěstována jako kaleidoskop dějinného a analytického pohledu. Putování evropskými dějinami, hledání a nalézání souvislostí, kontextů a historických intencí, odhalování přesvědčivých stop kontinuity myšlení, to vše ve spojení s pokusem o přiblížení se k pochopení utváření a proměn pojmových soustav, jimiž myslíme, jimiž poznáváme a utváříme svět, naplňuje nás, Evropany, obdivem a pokorou k dílu našich předků, nabízí nám zážitek pocitů pozorovatele či diváka dramatických dějů a událostí, někdy i pocitů „kriminalisty“, pokoušejícího se rozplést uzly složitých, nejednoznačných příběhů. Právní kaleidoskop nabízí nahlédnutí do dějin, filosofie i teorie práva, střídají se v něm pohledy, jež se snaží nasvítit sudičky teorie práva, vzájemnou vazbu a vzájemné napětí mezi pojmy svobody a viny, měnící se představu pravdy v důkazním řízení právním, dilema univerzitního studia práva a, konečně, Boloňský velký třesk, tuto hvězdnou hodinu evropské právní kultury.