Ve svých temně laděných, absurdních povídkách hledá slovenský prozaik a loňský finalista ceny Anasoft litera Ondrej Štefánik (nar. 1978) s postmoderní vervou smysl života, který mu s postmoderní obratností také uniká. Čtenáři je umožněno takříkajíc pod drobnohledem sledovat marnou snahu svérázných postav o nalezení východiska z vlastní existenciální krize či „zlomového okamžiku“ jejich života. Autor postupně zkoumá možné únikové východy: altruismus, náboženství, profesní úspěch, lásku, radikální „proměnu“… Jak ovšem s typickým černým humorem nakonec konstatuje povídka, jejíž jméno nese celá kniha, pochybností a bolesti se nelze zbavit, aniž bychom současně přišli také o vlastní lidskost. Smysl pro pointu, ironický nadhled a autorovo tragikomické pojetí existence činí z jeho povídek velmi zábavné, nikoli však povrchní čtení.