Studie A. Speera, ředitele Thomasova institutu Univerzity v Kolíně n/R., se soustřeďuje na debatu o chápání moudrosti, začínající na sklonku 13. století. Tuto debatu je možno chápat jako reakci na aristotelský model vědy s jeho rozlišováním teoretického a praktického vědění a jasně stanovenou hranicí mezi metafyzikou a teologií zjevení. Výchozím bodem kritické konfrontace s tímto modelem se v dobové diskusi stává integrativní pojetí moudrosti., moudrost tu získává orientující význam, který přesahuje epistemologický primát a zřetelně vystupuje v důrazu kladeném na praktickou dimenzi.