Historicko-systematické pojednání o filozofii ducha. Autor prochází dějiny evropského myšlení od Platóna, přes Filóna, Plótína, scholastiku, Fichteho, Schellinga, Hegela, Marxe, Nietzscheho až k Schellerovi, Bergsonovi, Hartmannovi, Diltheyovi či Jaspersovi a všímá si rozdílných koncepcí tohoto základního filozofického pojmu, komentuje je a postupně předkládá svou vlastní filozofickou interpretaci. Berďajev nestaví ducha primárně do protikladu k přírodě, jak to dělá většina filozofické tradice, ale na základě své filozofie svobody jej zcela originálně klade do opozice vůči „objektivacím ducha“ – tedy různým formám znesvobodňujících institucí, nauk, atd. Filozofie ducha je u Berďajeva filozofií lidské svobody a kreativity.