V druhé polovině 40. let minulého století prošla americká zahraniční politika dramatickou proměnou. Pod vlivem akcelerujícího konfliktu studené války opustila své více než stoleté základy, izolacionismus a Monroevou doktrínu, a přistoupila na novou roli ve světové politice. Uzavřela tak proces započatý na přelomu století a spjatý se jménem Theodora Roosevelta. Spojené státy v prvních poválečných letech spojily svou bezpečnost a prosperitu s východním břehem severního Atlantiku; Západní Evropa, vzmáhající se z kataklyzmatu 2. světové války, měla v následujících desetiletích sehrát roli klíčového spojence USA. Tato kniha pojednává o klíčovém období let 1945 – 1947, kdy administrativa Spojených států začínala chápat nebezpečí hrozící svobodnému světu od válečného spojence, stalinského SSSR. Pokouší se ukázat rozhodování o hospodářské pomoci Evropě jako krok vynucený jednak sovětskou politikou, jednak domácími ekonomickými problémy.