Sebeupálení studenta Jana Palacha na sebe strhává opětovnou pozornost, a to i po čtyřiceti letech od doby, kdy se tak stalo. Mělo v něm jít o znamení protestu, o snahu probudit „svědomí“ národa, který v důsledku invaze Sovětské armády a vojsk spojených socialistických armád do Československa v srpnu roku 1968 upadal do prohlubující se letargie. Je dosud otevřenou otázkou, zda se v tomto případě jedná o sebevraždu, hrdinství, nebo mučednictví. Kniha nabízí jedno z možných hodnocení a interpretací sebeupálení Jana Palacha z argumentačních pozic křesťanské etiky.