Kniha Tropika diskursu Haydena Whitea, který je znám svým pojetím ˝metahistorie˝, jež klade důraz na narativní povahu historického diskursu, patří v humanitních vědách již ke klasickým dílům. Jde svým způsobem o autorovu originální ˝rozpravu o metodě˝, teorii toho, co by bylo možné nazvat tropologickým rozuměním. Její význam se ani zdaleka neomezuje na techniku literárního rozboru či interpretaci historie, jejím základem je filosoficky fundované, syntetické pojetí kognitivního vztahu k realitě, prostředkované právě ˝diskursem˝. V tomto smyslu je Whiteova kniha svébytnou a důležitou alternativou jak k tradiční i moderní hermeneutice (H. G. Gadamer), tak například k Ricoeurově narativnímu porozumění. Tropus podle Whitea není ani ozdoba řeči, ani technika omezující se na umělecký jazyk, nýbrž nástroj, jehož funkcí je snaha o adekvátnější uchopení popisované skutečnosti. Interpretace historických, literárních či teoretických textů se pak neukazuje jako (subjektivní) omezení, nýbrž jako obecná podmínka kulturní racionality.