Malířské začátky Marka Rothka (1903 Litva – 1970 USA) byly ovlivněny jak figuralisty (Edward Hopper), tak surrealisty, poté co se jeho hlavní představitelé Breton a Ernst začlenili během svého nuceného válečného exilu do okruhu newyorské avantgardy. Vlastní výraz nalézá až po roce 1947 a to v abstraktních kompozicích horizontálních barevných ploch. Eliminuje ze své tvorby jakýkoliv intelektualismus - oprošťuje své obrazy od symbolů a tvarů, nechává působit intimní barvy a vytváří tak ve svých dílech vysoce spirituální atmosféru. Plátna bez určitých forem představují pravé učení abstraktního expresionismu - přímou odpověď na nerozluštitelné tajemství lidské duše. Hluboká duchovní postata jeho malby vedla v roce 1965 známou sběratelku moderního umění Dominique de Menil k objednávce cyklu maleb pro ekumenickou kapli na Houstonské universitě, architektem byl Philip Johnson. Po intenzivních tónech červených, žlutých a oranžových jeho paleta v pozdních padesátých letech ztemněla, aniž by ztratila na psychické sugestivnosti. Náš výbor obsahuje Rothovy eseje, příležitostná prohlášení a projevy, tři rozhovory a vzpomínku přítele J.H. Fischera.