Nejnovější kniha esejů Václava Cílka vznikala neplánovaně během covidových let. Hlavním impulsem byla Cílkova spolupráce se současným slovenským undergroundovým fotografem a sběratelem umění Ivanem Zubaľem, jenž ho seznámil s okruhem slovenských výtvarníků v čele s Erikem Binderem. Podobně smýšlející lidé a věci se přitahují, a tak se na tyto výpravy do uměleckého prostředí začaly přirozeně nabalovat další osobnosti a současné i dávné příběhy - Petr Nikl a jeho spiritismus bez duchů, výstřední František Skála, magický František Bílek či vizionář Alfons Mucha. Nejedná se však o kunsthistorické výklady, Cílek vnímá umění jako další cestu k porozumění světu. K čemu jsou dobří Slováci? Jakou roli hráli při vzniku Československa svobodní zednáři? Jsou orchideje inteligentnější než hmyz? Proč pláčeme před obrazy? Vzdalujeme se od světelné osy lidských dějin? Možná v této knize nedostanete na všechny tyto a další otázky jednoznačnou odpověď, ale dozvíte se, že věci, které září, potřebujeme.