Jindy zase na mém úseku v dole visel ze stropu velký balvan, který se jaksi nedal bedněním podchytit. A tak jsem řekl Kristu Pánu: „Teď máš možnost mi dokázat, jestli počítáš s mýma rukama, aby mohly ještě sloužit u oltáře. Jestli mě ten balvan zmrzačí – anebo se mi nic nestane.“ Sotva jsem to dořekl, balvan spadl a přerazil mi násadu od lopaty, deset centimetrů od prstů! Samozřejmě: náhoda! Ale v tu chvíli mi bylo naprosto jasné, že to nebyla náhoda, ale jasná odpověď Boží – ovšem jen pro mě. Také jsem hned poděkoval. A ruce slouží dodnes a denně se mohou dotýkat Těla Páně. (ukázka) Rukopis autor odevzdal do redakce jen krátce před svou tragickou smrtí, která nastala 11. září 2004. Obsahem je mozaika autobiografických vzpomínek, protkaná „zlatou nití“ neokázalé lásky k Bohu a k lidem a radosti z kněžské služby. Pro neutuchající zájem čtenářů vychází v novém vydání, s rozšířenou fotografickou přílohou.