Tématem monografie je tradiční soukromoprávní institut vydržení. Monografie je koncipována jako celistvé pojednání o vydržení, dotýkající se nejrůznějších aspektů tohoto institutu a přinášející nové postřehy. Rozebrán je dějinný vývoj vydržení, jenž přináší některé nadčasové závěry. Nechybí ani rozbor předpokladů vydržení dle současného občanského zákoníku: v jednotlivých pasážích je tak rozebrána držba a kvalita, které musí dosahovat, aby vedla k vydržení, jakož i práva, jež lze vydržet, dále subjekty vydržení, vydržecí doba a konsekvence vydržení. Monografie se snaží proniknout do materie vydržení hlouběji a nad rámec recentních tuzemských zdrojů, a proto věnuje pozornost například otázce, zda může být držba contra tabulas poctivá / nikoliv v nepoctivém úmyslu nebo zda mohou vydržet i osoby omezené ve svéprávnosti. V neposlední řadě monografie řeší rozličné konsekvence vydržení. Monografie není jen šedou teorií, neb rovněž operuje s praktickými příklady a návrhy de lege ferenda. Zvláštní důraz je věnován mimořádnému vydržení, pročež je především poukázáno na rozdíly oproti vydržení řádnému a na podstatu držby nikoliv v nepoctivém úmyslu.