Výrazný hlas současné albánské literatury ve své autobiografické alegorii nešetří nikoho. Vlk samotář – tak trochu zatracenec, tak trochu punker – na symbolické pouti dantovským peklem, při níž naráží na otázky sociální a politické bezmoci současného Balkánu, na problém rozkladu vzdělávacího systému, rostoucího náboženského extremismu či historické mytizace. Paralelně a velmi otevřeně, až Bukowského stylem, líčí také milostné a sexuální vztahy a různé stupně jejich marnosti. Dílo je protkáno melancholií, vztekem, humorem a odkazy na pop music, malířství, film a divadlo.