Myslet tak, jak ještě nikdy nikdo nemyslel. A zapsat to způsobem, jakým ještě nikdy nikdo nepsal. Nechat se dovést tam, kam by se nikdy nikdo o své vůli nevydal. A právě tam se uvelebit a nechat mysl, ať si to sama se sebou pěkně od plic vyříká. Ať se smích dusí smíchem nad svým vlastním smíchem. Ať se úzkost chvěje úzkostí. Ať vše řinčí a bouchá a staví se to na zadní a hraje to tyjátr, jako by tomu snad ještě někdo další přihlížel. Jen ať to prostoupí celičkou hruď a tepe to v ní v nejcizejším z rytmů. Jen ať to samo o sobě básní tak, že to nikdy nikdo nepochopí…