Rozvoj mechanismů zajišťování kvality představuje jednu ze základních vývojových priorit vysokého školství jak na evropské úrovni (Boloňský proces) tak na národní úrovni jednotlivých zemí. Důvodem tohoto stavu je snaha státu nejen o zajištění potřebné úrovně vysokoškolského vzdělání ve smyslu efektivního využití vynakládaných veřejných zdrojů ale též samotné úsilí vysokých škol o dosažení co nejvyšší míry kvality jimi vykonávaných činností. V České republice, stejně jako ve většině ostatních signatářských zemích Boloňského procesu, je poskytování ekonomicky efektivního vysokoškolského vzdělání zabezpečeno mechanismem akreditace, zatímco kontinuální zlepšování kvality činností vysokých škol prostřednictvím formativního institucionálního vnitřního hodnocení. Cílem monografie „Zajišťování kvality v českém vysokém školství“ je popsat a zhodnotit vývoj státního mechanismu akreditace a institucionálních mechanismů vnitřního hodnocení veřejných a soukromých vysokých škol v České republice od roku 1989. Dále pak na základě deskripce vývojové dynamiky mechanismů akreditace a institucionálního hodnocení analyzovat vliv těchto mechanismů na současný stav vysokoškolské politiky na národní úrovni. V neposlední řadě si monografie prostřednictvím analýzy iniciativ usilujících o rozvoj mechanismů zajišťování kvality na nadnárodní úrovni klade za cíl zpřesnit poznání o konvergenci vývoje české a evropské vysokoškolské politiky. Monografie je svým obsahem určena zvláště badatelům a analytikům zabývajících se systémy vysokého školství, ale díky zahrnutí případových studií z jednotlivých vysokých škol obsahující příklady dobré praxe poskytne cenné informace i dalším hlavním aktérům zainteresovaných na vysokoškolském vzdělávání – studentům a jejich rodičům.