Monografie se zabývá základní triádou správních žalob (žaloba proti rozhodnutí, žaloba na ochranu proti nečinnosti a žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením) s důrazem na zodpovězení často kladené otázky, zda je možné přístup ke správnímu soudu usnadnit zavedením jednotného žalobního typu namísto stávajícího žalobního systému, který může být někdy komplikovaný co do volby žalobního typu. Přitom se autor zabývá nejenom tuzemskou naukou a judikaturou, nýbrž komparativně přihlíží k „jednotné“ správní žalobě dle théorie de l´acte attaquable (předmětem soudního přezkumu je rozhodnutí, nečinnost fikcí považovaná za rozhodnutí nebo rozhodnutí správního orgánu o ochraně před nezákonným zásahem) tak, jak ji zná správní soudnictví švýcarské. Závěrem autor navrhuje možné úpravy stávající triády správních žalob de lege ferenda.