1. Základní pojmy, principy a modely národního hospodářství 1.1. Základní ekonomické pojmy a principy • omezenost zdrojů/staků – jednotlivci/domácnosti jsou omezeni výší svých příjmů, úspor a možností získat půjčku – podniky jsou omezeny zisky, úsporami, možností získat úvěr či jiné vnější fin. zdroje – státy jsou omezeny možností zdaňovat ostatní hosp. subjekty či půjčovat si od nich • ekonomie (či národohospodářská teorie) zkoumá, jak společnosti a jejich jednotlivé hospodářské jednotky (subjekty) volí či měly by volit mezi různými možnostmi využití omezených zdrojů k uspokojení svých potřeb • přináší návody, jak správně rozhodovat, na základě porovnání nákladů a přínosů • společným jmenovatelem porovnání jsou pěněžní hodnoty • přínos = peněžní hodnota, kterou bychom byli ochotní zaplatit, abychom mohli vykonat určitou činnost • náklady = hodnota zdrojů, kterých se pro provedení činnosti musíme vzdát • náklady alternativ (ušlých příležitostí) = hodnota nejcennějšího alternativního statku; cenou za získání určitého statku je nemožnost získat statek jiný • utopené náklady = výdaje považované za relevantní náklady, i když tomu tak ve skutečnosti není; náklady, které v okamžiku rozhodování již nelze nevynaložit nebo zachránit • náklady a přínosy nemusí přicházet ve stejnou chvíli, většinou přínosy přichází po nákladech – rozlišujeme krátké, střední a dlouhé období • motivace ek. subjektů (ziskový motiv) = maximalizace (sledování) vlastního ek. zájmu • Homo economicus – zisk a další ek. pohnutky jsou hlavním motivem jednání lidí, zdaleka ne však jediným – většina ek. vztahů je v praxi založena na důvěře • mezní (marginální) veličiny = celkové změny přínosů a nákladů • last minute zájezdy – v tu chvíli je velká část nákladů cestovky už utopená (rezervace hotelů, letadel, atd.), proto se jí vyplatí to prodat za jakoukoli cenu • efektivnost a rovnost si odporují (příjmy bohatých rozdělovány chudým – snižuje efektivitu) • pozitivní ekonomie popisuje a vysvětluje ? předpovídá. Modely a principy. • normativní ekonomie – jak by to mělo být? • makroekonomie se zabývá nár. hosp. jako celkem – vývoj ek., cenové hladiny, kurzů, atd. • mikroekonomie – analýza chování zákl. ek. subjektů, tvorby cen v jednotlivých odvětvích • merkantilismus (16.-18.stol.) – státy by se měly chovat jako obchodníci, maximalizovat export, a tím získat co nejvíce zlata a stříbra do svých zásob – tím měřili národní bohatství • fyziokraté (fran., 18. stol.) - zdrojem bohatství a blahobytu státu jsou zemědělské výrobky a přírodní zdroje, nejlepší je nechat to na přírodě ? laissez-faire • výrobní faktory = přír. a lidské zdroje, kapitál a podnikatelské schopnosti – pro výrobce jsou nájemní ceny výrobních faktorů výrobní náklady – pro vlastníky a pronajímatele výrobních faktorů tvoří jejich ceny důchod • přírodní zdroje (půda) = zeměd. půda, nerostné suroviny, voda, vzduch. Cena za pronájem půdy = renta. Renta je důchodem majitele půdy. • lidské zdroje (práce) = fyz. i ment. úsilí lidí. Cena za práci = mzda = důchod pracovníka. • kapitál = zásoba ek. statků, vytvořených v minulosti k výrobě jiných druhů zboží a služeb v současnosti, především jde o zařízení, stroje, nástroje, budovy, továrny, auta, atd. Též označován jako fyzický kapitál. 2. význam: dočasně volné fin. prostředky, tzv. zapůjčitelné peněžní fondy, které slouží knákupu továren, strojů a dalších výrobních zdrojů. • úrok = cena za použití (půjčení) cizího kapitálu. Úrok je důchodem majitele kapitálu. • zisk = odměna (důchod) podnikatele za podstupovaná rizika, inovaci, organizaci. Zisk = zbytek z firemních příjmů po odečtení důchodů majitelů půdy, práce a kapitálu. • národní důchod = součet všech důchodů majitelů výrobních faktorů (mezd, rent, úroků a zisků). Identické s celkovým objemem výroby a služeb, neboli s národním produktem. • většina celkového důchodu vytvořeného v ekonomice připadá na výrobní faktor práce • ekonomické subjekty, působící v národním hospodářství, se dělí do 5 sektorů: – sektor domácností – poskytují zdroje (výr. faktory), které firmy potřebují k výrobě zboží a služeb: práci, půdu, kapitál (fyz. i fin.), podnikatelské schopnosti. Za poskytování těchto výrobních faktorů získávají od firem mzdy, renty, úroky (dividendy), zisk. Z těchto příjmů platí domácnosti za zboží a služby produkované firmami. To jsou spotřebitelské výdaje, resp. spotřeba domácností. – firemní sektor – zaměstnávají a odměňují výrobní faktory poskytované domácnostmi. Produkují tak zboží a služby, které nakupují domácnosti, stát, ostatní firmy či cizinci. Též investuje do nových výrobních zařízení, půdy a staveb ? vytváří nové výrobní kapacity. – vládní sektor – poskytuje zboží a služby (vzdělání, zdravotní péče, obrana, právo a pořádek), platí mzdy svým zaměstnancům (tj. součást sektoru domácností), nakupuje finální produkty a služby od firem, tím zvyšuje spotřební výdaje, investuje (stavba silnic, nemocnic, škol, atd.), vybírá daně, financuje státní výdaje včetně plateb penzistům, nezaměstnaným, nemocným, studentům, atd. (tzv. transfery) – sektor finančních služeb – finanční zprostředkování – banky, spořitelny, pojišťovny, atd. Neprodukuje fyz. statky, ale poskytuje služby – převádí peníze mezi subjekty – zahraniční sektor – dovoz, vývoz, poskytují národnímu hosp. kapitál a využívají ve svých ekonomikách vyvážený domácí kapitál 1.2 Model ekonomického koloběhu a makroekonomická rovnováha • ek. rovnováha v uzavřené ekonomice = rovnost úspor a investic = výše nár. důch. zůstává stejná • zahrneme-li i vládu a zahraniční sektor, bude rovnováha nár. hosp., pokud: souhrn investic, státních výdajů na spotřebu zboží a služeb, vývozu zboží a služeb a dovozu kapitálu bude roven souhrnu úspor domácností, daňových příjmů státu, dovozu zboží a vývozu kapitálu • nerovnovážná úroveň národního důchodu – změny míry ek. aktivity, resp. výkonu hospodářství – přesahují-li „přítoky“ nad „odtoky“, roste celkový národní důchod • Rovnovážná úroveň nár. důchodu v ek. nastává, jestliže celková hodnota zboží a služeb, které si spotřebitelé (domácnosti), stát, firmy a zahr. subjekty chtějí v daném nár. hospodářství při daných cenách koupit (tj. souhrnná, neboli agregátní poptávka), je rovna souhrnné, neboli agregátní nabídce, tj. celkové hodnotě zboží a služeb, které domácnosti i zahr. firmy hodlají v národním hosp. při daných cenách nabídnout k prodeji. • za této situace nemají ceny tendenci růst ani klesat, stejnětak zaměstnanost • deflační mezera – agregátní popt. je nižší než agr. nabídka. Hodnota do dorovnání. Nevyužití ek. zdrojů a nezaměstnanost. • inflační mezera – naopak. Tlačí úroveň cen nahoru, vede k inflaci. • ? regulace národního hospo. pomocí nástrojů finanční politiky ? „uzavírání“ těchto mezer 1.3 Výkonnost ekonomiky: hrubý domácí a národní produkt • výkonnost nár. hosp. = celk. hodnota zboží a služeb určených pro konečnou spotřebu • HNP = hodnota roční výroby zboží a služeb vytvořené výr. faktory příslušníků urč. státu • HDP = – || – na určitém území (tj. domácí výr. faktory), je snáze zjistitelný• rozdíl mezi HDP a HNP = čistý příjem cizinců • HDP = hodnota finálního zboží a služeb – nezahrnuje meziprodukty (tím by se započetla odpovídající hodnota vícenásobně) – tzv. finální HDP • přidaná hodnota – přidaná ke statku v dané výrobní etapě. Součet přidaných hodnot = hodnota celkového fin. produktu • amortizace/odpisy za spotřebu kapitálu, znehodnocovaného při výrobě • po odečtení hodnoty amortizací/odpisů (kapitálu spotřebovaného při výrobě) dostaneme čistý DP. Znehodnocení kapitálu je zhruba 10% HDP ? čistý DP = 90% HDP. • struktura HDP – HDP je též souhrn veškerých výdajů v nár. hosp. Základní kategorie výdajů (složky agr. poptávky): – C (consumption) – výdaje domácností na zboží a služby – I (investment) – investiční (kapitálové) výdaje firem – G (goevernment spending) – vládní výdaje na nákup zboží a služeb pro vládní a veřejné účely (ne transfery! ? HDP zahrnuje pouze příjmy a výdaje z vyráběné produkce) – E (export) – rozdíl mezi příjmy z vývozu a výdaji za dovoz (tzv. čistý export) (dovoz je již obsažen v jiných složkách HDP – spotřebě, investicích, atd.) • HDP = C + I + G + E • metody měření HDP – výrobní, důchodová a výdajová. Hodnota by měla být vždy stejná, protože celkové důchody v ek. jsou rovny celkovým výdajům. • vlastnosti ukazatele HDP – údaje o HDP mohou být zavádějící, nejsou-li používány správně, proto je dobré mít na paměti: – vliv změn cenové hladiny – při inflaci může růst HDP, aniž by se zvýšila reálná výroba, protože HDP je vyjádřen v běžných (aktuálních) cenách (nominální HDP). Proto se zavádí reálný HDP – ve stálých cenách, tj. cenách platných v určitém výchozím období – vyjadřuje reálný růst ekonomiky. Poměr reálného a nominlního produktu tvoří deflátor HDP – měří růst cen ve vztahu k cenám základního období. Dalšími takovými cenovými indexy, měřícími změny cen, jsou index spotřebitelskýh cen a index cen výrobců. – změny počtu obyvatelstva – ukazatel HDP ukazuje výkonnost, nikoli ek. úroveň nár. hospodářství ? HDP na hlavu (per capita) – změny kvality – ukazatel HDP nezahrnuje změny kvality produkce, pokud ty nejsou obsaženy v ceně. Nemusí proto plně reflektovat reálné změny životní úrovně. – škodlivé druhy zboží a služeb – do HDP jsou zahrnuty i zboží a služby, které mohou být škodlivé (např. cigarety). Ekonomika rovněž při výrobě HDP znečišťuje vzduch, vodu, půdu. Náklady na odstranění znečištění nejsou z HDP odečítány, ale naopak ještě v podobě dodatečných výdajů přičítány! – netržní produkce – nejsou zahrnuty zboží a služby, neprocházející trhem – naturální produkce a neregistrovaná produkce (daňové úniky) (podzemní ekonomika) 1.4 Základní ekonomický problém • jak co nejefektivněji využít (alokovat) existující výrobní faktory? (cože?) • co, jak a pro koho by měla ekonomika vyrábět? (haha) • způsob jeho řešení určuje ekonomický systém čili způsob organizace ek. aktivity. 3 kat.: – tradiční ekonomika – dnes už jen v odlehlých, zemědělských oblastech – centrálně plánovaná (příkazová) ek. - otázky co, jak a pro koho rozhodují vládní experti, kteří mají mít nejlepší předpoklady pro řízení ek. aktivity země pro blaho všech. Ale nejdůležitější informace o trhu jsou ceny – ty oni postrádali, neb je sami určovali. – tržní ek. - založena na soukr. podnikání (vlastnění výr. faktorů) a decentralizovaném ek. rozhodování ek. subjektů. Nebrání působení ziskového motivu. Teoretické zdůvodnění, proč je tato organizace nejlepší – zakl. moderní ek. Adam Smith (An Inquiry Into the Nature and Causes of the Wealth of Nations, 1776): firmy a domácnosti jsou vedeny„neviditelnou rukou trhu“, která je vede k maximalizaci blahobytu celé společnosti. Význam ek. principu dělby práce a co nejefektivnější kombinace práce a výr. faktorů pro dosažení maximální výroby – a tedy maximálního nár. bohatství. – smíšená ek. - žádná čistě tržní ek. neexistuje, vlády mohou efektivitu ek. zvýšit • klasická ek. teorie – vychází z A. Smithe, samoregulující se trh, „laissez-faire“, od konce 19. stol. označováni jako neoklasičtí ekonomové • neokonzervativní ekonomie – vyvíjí se v pol. 20. stol. z neoklasické ek. Monetaristická teorie (M. Friedman), ekonomie strany nabídky (A. Laffer) – význam posílení ek. motivací a omezení státní regulace. Obě tyto jsou liberální – úkolem vlád a centrálních bank by mělo být udržování stabilního právního rámce ekonomiky. • keynesiánská ekonomie – 30. léta 20. stol. - angl. ekonom J. M. Keynes – intervencionistický přístup (reakce na hospo. krizi), poukazuje na nedokonalost trhu 2. Tržní ekonomický systém a úloha státu v ekonomice 2.1 Tržní systém • též „systém svobodného podnikání“ či „kapitalismus“ • je založen na soukromém vlastnictví kapitálových statků, volném působení cenového systému a volné konkurenci • institucionální základy tržní ekonomiky: politický, právní a hodnotový systém • institucionálně-právní rámec ekonomiky podstatně rozhoduje o výši nákladů ek. subjektů • trh vlastnických práv – převážně akciové společnosti • selhání trhu – nemají-li určité ek. zdroje vlastníky, tím pádem nemůžou být využívány efektivně (např. zdroje přírodního prostředí, jako vzduch, který je každému k dispozici...) • vymahatelnost vlastnických práv – stěžejní předpoklad efekt. fungování tržního systému • tržní systém se označuje též jako systém cenový nebo cenově řízený – ceny jsou totiž klíčovou informací, jejich prostřednictvím se systém samoreguluje • distributivní efekt cen – ceny určují rozdělení statků ve společnosti • alokační funkce cen – ceny motivují výrobce k růstu či poklesu úroně výroby v určitých oblastech ekonomiky. Vyšší poptávka – vyšší cena. • státní cenová regulace narušuje obě kritické funkce cenového mechanismu; pokud některým spotřebitelům pomáhá, je to na úkor ostatních spotřebitelů, případně i výrobců • konkurence mezi prodávajícími – motivuje všechny zaměřit se na to, co zvládnou nejlépe, a dělat to co nejefektivněji – redukovat náklady a zvyšovat kvalitu. Tak roste výroba i životní úroveň. • konkurence mezi kupujícími – statků není nikdy dost na uspokojení všech potřeb, statek tak získá ten, kdo je ochoten za něj zaplatit nejvyšší cenu, tedy ten, kdo ho nejvíce potřebuje (tj. distributivní efekt cen) • konkurence napříč trhem – zájem kupujícího koupit co nejlevněji X zájem prodávajícího prodat co nejdráž. Konkrétní trhy mohou mít v závislosti na relativní výši poptávky a nabídky charakter spíše trhů nabízejících (výhodných pro výrobce) nebo trhů kupujících (výhodných pro spotřebitele). 2.2 Trh a úloha státu v ekonomice • dnes ve většině světa smíšené ekonomiky – státy omezují rozhodovací pravomoci ek. subjektů – existují v nich soukromé firmy i podniky ve veřejném vlastnictví • např. vynucený prodej „ve veřejném zájmu“, rozhodnutí, kdo smí v daném regionu prodávat např. el. energii, vazba podnikání v určitých oblastech na licence (např. bankovnictví), podpora výrobců statků, o které není zájem, stanovení minimálních mezd, atd. • část státních ek. intervencí je nezbytná: podpora ek. efektivnosti, posilování sociálně-ekonomické rovnosti a stabilizace ekonomiky. Ale jakými nástroji to provádět? • v některých situacích trhy samy o sobě nejsou schopny efektivně rozdělit (alokovat) zdroje – selhání trhu – tři hlavní situace: – problém tržní síly – na některých trzích má ceny pod kontrolou jediný prodávající (nebo jediný kupující) – udržuje je na vyšší úrovni. Takové trhy nealokují ek. zdroje dobře. K ochraně tržního systému slouží antitrustové zákony. V některých oblastech z technických důvodů konkurence existovat nemůže (tzv. přirozené monopoly) ? státní intervence – regulace cen apod. v této oblasti – problém externalit – externality = vedlejší důsledky soukromých ek. činností (jejich náklady či výnosy stojící mimo rámec tržního systému), které dopadají na osoby, které se těchto činností neúčastní. Nejsou-li externality státem regulovány, vedou k tomu, že určitého statku se zhledem k nerespektování jeho úplných nákladů vyrábí více, než by bylo ek. efektivní (tzv. negativní externality), nebo méně (pozitivní externality). Příklad negativních externalit: nepříznivé ekologické důsledky ek. činností – v rámci ek. systému neexistuje „neviditelná ruka“, která by papírny nutila k tomu, aby na sebe jako soukromé výrobce braly náklady na čištění odpadů a rekultivaci řek. Externality působí mimo tržní systém, proto je musí regulovat stát (např. zdaněním vypouštění odpadů). – veřejné služby – aby mohl být veřejný dopravce soukromý, musely by být jízdenky drahé, nebo správa CHKO by musela být vykoupena drahým vstupným (ať!) • sociální politika – sociální dávky, pomoc při získání potřebné kvalifikace • stabilizace ekonomiky – omezení nezaměstnanosti, stabilizace cen, finančních vztahů nár. hosp. vůči zahraničí, posílení ek. růstu • cíle hospodářské politiky – plná zaměstnanost, ek. růst, cenová stabilita, ek. svoboda, ek. jistota, ek. rovnost, efektivnost využívání ek. zdrojů – jsou do určité míry v konfliktu • nástroje hosp. politiky – změny úrokových sazeb, změny zdanění, devizová či zahraničněobchodní omezení apod. • 2 kritéria odlišení soukromých a veřejných organizací: způsob jmenování vedoucích pracovníků a jejich vybavení vynucovacími pravomocemi – vedoucí manažeři soukr. firem jsou jmenováni vlastníky firmy (akcionáři), nemají pravomoc vynutit si svá rozhodnutí, rozhodnutí jsou individuální – vedoucí veřejných podniků jsou voleni nebo jmenováni voleným orgánem, mají pravomoci vynutit svá rozhodnutí, rozhodnutí jsou kolektivní • vládní selhání – státní zásahy se míjejí účinkem, důsledky jsou ještě horší nebo jinak škodivé – důvodem selhání jsou omezené či nesprávné informace, aj. • kvantitativní vyjádření úlohy státu – podíl výdajů státu na HDP – v průběhu 20. stol. ve většině vyspělých ekonomik dlouhodobě rostl (v USA z 8% na 20% v 90. letech) • Thorstein Veblen: Teorie zahálčivé třídy (1899) – bohatí nakupují demonstrativně, střední a chudí je napodobují, drahý parfém se prodává lépe než levný, paradox. • Frank Knight – nákup jakéhokoli zboží (kromě základních potřeb) může být označen jako „demonstrativní spotřeba“ 3. Poptávka, nabídka a tržní rovnováha 3.1 Poptávka na jednotlivých trzích • poptávka = ochota a schopnost spotřebitelů koupit si určité množství daného produktu či služby v závislosti na jeho ceně • zákon poptávky – zůstanou-li ostatní veličiny ovlivňující úroveň poptávky po určitém zboží beze změny, pak při nižší ceně bude prodáno větší množství určitých statků • poptávané množství – výše poptávky (počet výrobků) po určitém statku při určité ceně • roste-li cena zboží, nemění se jeho poptávka, ale poptávané množství • ceteris paribus – předpoklad neměnnosti ostatních ek. okolností• důchodový efekt – při nižší ceně si nákup může dovolit vyšší počet spotřebitelů • substituční efekt – vyšší cena vede spotřebitele k tendenci nahrazovat spotřebu daného statku jeho substituty (levnějšími) • princip klesajícího mezního (marginálního) užitku – po 10 kopečcích zmrzliny už nebudu chtít další, i kdyby stál 2,50Kčs. Uspokojení, které přináší každá další spotřebovaná jednotka, je vždy menší než u jednotky předchozí. • celkový užitek – uspokojení plynoucí z celkového množství spotřebovaného statku • mezní užitek – užitek plynoucí z každé další spotřebované jednotky • spotřebitelův přebytek – rozdíl mezi užitkem, plynoucím z daného množství statku, a jeho cenou • koeficient cenové pružnosti – o kolik procent se změní poptávané množství statku po zvýšení (snížení) jeho ceny o 1% (pohyb spotřebitele podél křivky poptávky): – je-li koeficient vyšší než 1, je poptávka pružná (jednoprocentní změna ceny vyvolá pokles/nárůst více než o 1%), zvýšení ceny ? snížení výdajů spotřebitele za toto zboží – je-li menší než 1, je poptávka nepružná, zvýšení ceny ? zvýšení výdajů – je-li roven 1, je poptákvka jednotkově pružná, změna ceny ? výdaje zůstávají konstantní • dokonale pružná poptávka – za určitou cenu se prodá jakékoli množství daného statku, při jakékoli vyšší ceně se však poptávané množství sníží na nulu • dokonale nepružná popt. - poptávané množství je konstantní a nemění se se změnami ceny • poptávka je elastičtější v delším období • důvody nepružné poptávky: – jde o zboží a služby, které jsou nezbytné, protože uspokojují zákl. potřeby – neexistují substituty – jde o levné zboží – nelze odložit nákup (dojde-li mi benzín při cestě z Čáslavi) • změna (posun) poptávky nastane i v případě, že cena urč. statku zůstane stejná, a to v těchto případech (posouvá se celá poptávková křivka): – změna relativních cen substitutů – změna ceny komplementárního zboží – tj. zboží, které je spotřebováváno současně – změna spotřebitelských preferencí – změna spotřebitelských důchodů • tržní poptávka – souhrnná poptávka všech individuálních poptávek jednotlivých spotřebitelů 3.2 Nabídka na jednotlivých trzích • nabídka na jednotlivém trhu – množství produktu, který bude prodávajícími nabízen k prodeji při jeho různých cenách (v daném čase a místě) ? křivka nabídky • zákon nabídky – při vyšších cenách (ceteris paribus) budou mít prodávající zájem nabízet větší množství produktu • tržní nabídka – souhrn individuálních nabídek • nabídka je pružná, jestliže reaguje množstvím na změnu ceny výrazně, nepružná omezeně • koeficient pružnosti – o kolik procent se změní nabízené množství při změně ceny o 1%. Menší než 1 (nepružná), roven 1 (jednotkově pružná), větší než 1 (pružná). • dokonale pružná – při určité ceně budou nabízet jakékoli množství, při nižší ceně budou nabízet hovno • dokonale nepružná – změna ceny ponechá nabízené množství beze změny • pružnost nabídky se zvyšuje s prodlužováním pozorovaného období (reakce výrobců trvá) • změna ceny ? změna nabízeného množství – posun nabízeného množství podél nabídkové křivky• změna nabídky – zájem prodávajících nabízet více (nebo méně) produktu při jakékoli (libovolné) ceně ? posun celé nabídkové křivky. Faktory ovlivňující změnu nabídky: – změny ve výrobních nákladech – nové ziskové příležitosti – proto poklesne výroba (a tím i nabídka) pův. produktu – očekávání do budoucna – očekávání zvýšení cen ? zvýšení výroby pro budoucí zisky 3.3 Interakce poptávky a nabídky: tržní rovnováha • tržní cena – vzniká na základě interakce nabídky a poptávky • rovnovážná cena + rovnovážné množství = tržní rovnováha • nedostatek/nadbytek – při nerovnovážných cenách • zákon nabídky a poptávky – na volném trhu se ceny vždy vyrovnají 3.4 Netržní faktory tvorby cen • státní zásahy do cen – stanovení cenových stropů, spotřební daně, subvence k cenám (negativní spotřební daň, např. pro zemědělce) • dovozní země se brání importu subvencovaných výrobků ? dovozní cla • černé trhy korigují neefektivitu oficiální ekonomiky – nedostatkové zboží distribuují těm, kteří jsou ochotni zaplatit nejvíc Změna! Od teď opisuju z 2. vydání! Ha! Milostná Saša mi ho dnes zapůjčila! Ha! (a taky trochu zrychlíme, protože takhle bysme tu byli do večera nebo co. Jsme v půlce a zápočet je zejtra :-D) 3.5 Trhy a ekonomický blahobyt • spotřebitelův přebytek = prospěch spotřebitele = rozdíl mezi poptávkovou cenou, kterou je spotřebitel ochoten zaplatit, a tržní cenou, tedy částkou, kterou skutečně zaplatí • mezní kupující – při jakémkoli zvýšení ceny by již o koupi neměl zájem • celkový přebytek spotřebitelů – dobrá charakteristika ek. blahobytu. Čím víc přebytku spotřebitelů, tím je ek. systém efektivnější. • cena daná nabídkovou křivkou představuje při jakémkoli nabízeném množství náklady mezního výrobce, tj. toho, který by byl jako první nucen opustit trh při snížení ceny statku • zvýšení tržní ceny vede ceteris paribus k růstu přebytku výrobců • celkový přebytek na trhu = přebytek spotřebitelů + výrobců = míra ek. blahobytu spol. = rozdíl mezi hodnotou zboží a náklady výrobců • zvýšení blahobytu nelze dosáhnout zvýšením ani snížením množství vyráběných statků • alokace (rozdělení) ek. zdrojů, kterou vytváří tržní rovnováha, přináší společnosti max. ek. blahobyt. Efektivnější alokace ? větší celkový přebytek. 4. Rozhodování, ekonomika a správa firem 4.1 Firma a její rozhodování • firma – tržní subjekt, specializující se na přeměnu výrobních vstupů na výstupy • rozhoduje se na základě snahy dosáhnout maximálního zisku, buď krátko- nebo dlouhodobého 4.2 Zisk, náklady a optimální úroveň výroby firmy • zisk – celk. příjmy mínus celk. náklady • explicitní náklady – nákup vstupů na výrobu (použití cizích výr. faktorů) • implicitní náklady – zahrnují náklady alternativ neboli ušlých příležitostí vlastních výr. faktorů• ek. náklady = explicit. + implicit. • účetní náklady = pouze explicitní • ek. zisk je nižší než účetní zisk • účetní zisk = kladný hospodářský výsledek, opakem je ztráta • produkční funkce = maximální objem výstupů, který lze vytvořit s danými vstupy • mezní produkt = o kolik jednotek se změní výstup při změně kapitálu (práce) o jednotku • princip klesajícího mezního produktu (klesajících mezních výnosů) – s růstem počtu pracovníků se produkt, který vytvoří každý další, postupně snižuje • produktivita výrobního faktoru = průměrný produkt práce a kapitálu • izokvanty – křivky různých kombinací výr. faktorů, s nimiž lze dosáhnout téhož výstupu • mezní míra technické substituce – sníží-li se vstup jednoho výr. faktoru o jednotku, o kolik je třeba zvýšit vstupy druhého výr. faktoru, aby byl zachován objem výroby • X-efektivita = efektivita výr. procesů (pro odlišení od celkové efektivity nár. hosp.) • fixní náklady (režijní) – zůstávají stejné bez ohledu na rozsah firemní výroby (budovy, pozemky, stroje, apod.) • variabilní náklady – mění se se změnou objemu výroby • průměrné celkové náklady (jednotkoé náklady) = podíl celk. nákl. (var.+fix. nákl.) a objemu výroby. Křivka průměrných celkových nákladů má tvar „U“ - se zvětšujícím se objemem výroby průměrné náklady nejprve klesají, později rostou! ? existuje určitý efektivní rozsah (objem) výroby • úspory z rozsahu (objemu) výroby – fixní náklady se s růstem objemu výroby rozdělují do většího množství vyrobených jednotek, takže v průměru klesají • mezní náklady – zvýšení celk. nákl., které vyvolá zvýšení výroby o jednotku • uzavření výroby – dočasné a vratné X opuštění trhu – trvalé ukončení • optimální objem výroby – úroveň, při které je dosahováno max. zisku = stav firemní rovnováhy – mezní příjmy se rovnají mezním nákladům – tj. poslední (mezní) jednotka výroby, kterou má smysl vyrobit, je ta, kdy se příjmy vyrovnají nákladům • mezní (marginální) analýza: mezní zisk = rozdíl mezi mezním příjmem a mezními nákl. S růstem produkce rostou mezní náklady, klesají mezní příjmy, mezní zisk bude proto do určité úrovně kladný, a pak se to zlomí a pak už bude s větším objemem produkce jen víc a víc klesat (bude záporný) • křivka mezních nákladů firmy je ceteris paribus křivkou nabídky firmy 4.3 Poptávka firmy po výrobních faktorech • funguje uplně stejně jako poptávka po čemkoli jinym (surprisingly!) • poptávka firmy po výr. faktorech – tzv. odvozená poptávka – čím větší je poptávka po produktu firmy, tím větší je poptávka firmy po výr. faktorech pro jeho výrobu • změna cen substitučních nebo komplementárních výr. faktorů ? posun poptávky po výr. faktoru • pružnost poptávky po výrobním faktoru závisí na: cenové pružnosti poptávky po vyráběném zboží, na výrobní fuknci a s ní spojené pružnosti mezního produktu výr. faktoru, na možnosti substitue výr. faktoru jiným a na podílu nákladů na výrobní faktor na celkových nákl. firmy • optimálního poptávaného množství výr. faktoru dosáhne firma v momentě, kdy mezní výnos výr. faktoru dosáhne jeho ceny • optimální kombinace v.f. = stejná relace mezi jejich mezními výnosy a jejich cenou 4.4 Financování a finanční řízení firmy • vnitřní zdroje – firemní tržby – k financování průběžných explicit. nákl. a firemního rozvoje• cash-flow – časový průběh příjmů a výdajů • vnější zdroje – kapitál vlastníků + cizí zdroje • vlastní zdroje = kapitál vlastníků + vnitřní zdroje • cizí zdroje = úvěry, závazky vůči jiným subjektům, dotace, apod. • financování firemního rozvoje – především z tržeb • určitá část zisku zůstává ve firmě = tzv. „nerozdělený zisk“ (+ odpisy) = vnitřní zdroje firemního rozvoje, tj. investic • povinná výše základního kapitálu je 200 000 pro s.r.o. a 2 míče pro a.s. • krátkodobá půjčka – splatnost do 1 roku – k financování běžných nákladů (mzdové, surovinové, apod.) • úvěr, půjčka, směnečný úvěr • firma může vydat cenné papíry – ty si koupí investoři • dlouhodobá půjčka – delší splatnost než 1 rok (většinou do 10 let) – financované bankami nebo prostřednictvím emisí firemních dluhopisů (obligací) – na nákup zařízení, budov, atd. • prodej obligací - „dluhové financování“ • investor porovnává výnos cenných papírů a jejich bezpečnost (na základě ratingu) • prodej akcií - „nedluhové financování“ - akcie totiž představuje vlastnictví části firemního majetku. Počet akcií je založen na jejich ceně a velikosti zákl. kapitálu. • držitelé obligací = věřitelé – dostanou úrok z půjčky • akcionáři = spoluvlastníci ? mají nárok na podíl ze zisku v podobě dividend (pokud se společnost rozhodne rozdělit zisk) – kmenové akcie – dávají vlastníkovi hlasovací právo na valné hromadě, tj. účastnit se řízení firmy, podílet se na zůstatku fy. při likvidaci a na nákupu akcií při dalších emisích. Jich vlastník nemůže požadovat vrácení vložených prostředků. – preferenční akcie – nemá hlasovací práva, mají ale přednost při výplatě dividend a získávají podíl na aktivech společnosti při její likvidaci před kmenovými akcionáři – zaměstnanecké akcie – na jméno zaměstnancům podniku • primární emise – nejdřív firma prodá celou emisi spec. firmě, ta ji posléze veřejně prodá – tato fa. CP upisuje • upisovatelé se sdružují, aby rozložili riziko, do syndikátů • emisní ážio – rozdíl mezi cenou akcie při prvním prodeji a nominální cenou, která je na akcii napsána • následuje sekundární obchodování (prostřednictvím burzy c.p.) • prospekt vydavatele c.p. - info. emitující společnosti při prodeji jejích c.p. na veřejném trhu • finanční řízení fy. - cílem je zajistit: – platební schopnost (schopnost uhradit všechny splatné závazky) – likviditu fy. (schopnost podniku přeměňovat svůj majetek v peníze) – rentabilitu fy. (ziskovost ve vztahu k využitým zdrojům) • aktiva = firemní majetek – stálá aktiva – investiční majetek – oběžná a. - zásoby a peněžní prostředky • podklady pro finanční analýzu fy. slouží 3 hlavní účetní výkazy: – rozvaha (bilance) – zachycuje majetek podniku a jeho zdroje – výsledovka – výkaz zisků a ztrát – výkaz finančního toku – sleduje peněžní prostředky (hotovostní peníze a vklady u bank) 4.5 Principy marketingu • dumping – krátkodobý prodej za podnákladové ceny pro zlikvidování konkurence • necenová konkurence – na základě přilákání spotřebitelů jinými metodami než cenou