Druhá světová válka nebyla jen časem těžkých bojů, utrpení a ztrát a obětí, ale také dobou nadějí, plánů a koncepcí vztahujících se k poválečné budoucnosti. Také v českém prostředí, ve vlasti i v exilu, především pak v kruzích domácího a zahraničního odboje, se rozvíjely nejrůznější představy o podobě a charakteru obnoveného československého státu, zrozeného z války a postupně vstupujícího do mírového života. Poválečné období bylo pak v českých a československých dějinách jedinečným převratným mezidobím, v němž se svářelo staré a nové, tradice a revoluční změny, touha tvořit i bořit, euforie z osvobození i strach z nově se objevivších běsů, ať už vnější či domácí provenience.