Známá německá fyzioterapeutka, matka tří dětí, onemocněla na rakovinu a v kritické fázi nemoci prožila zkušenost z blízkosti smrti. V tomto okamžiku byla doslova katapultována do jiné dimenze. Samu sebe viděla ležet na nemocniční posteli, ocitla se v konejšivém světelném prostoru a okoušela bezmeznou svobodu. Vystoupila jsem ze své nemocné tělesné schránky. Odložila jsem ji jako nepadnoucí oděv. Hlava se mi doširoka otevřela. Nějaká jednoduchá síla tomu nepomohla a vynesla mě odtud ven. Šlo to tak lehce, jako by to byla nejjednoduší věc na světě. Jaké to bylo ulehčení, jaká blaženost už nemuset mít tělo! Konečně jsem necítila žádnou bolest, ale jen velké štěstí. Po vyléčení se snažila plnit roli matky, jak nejlépe uměla. Přesto tajně toužila po návratu do všeobjímajícího světla a po putování mezi světy…